Bylo v Kunčičkách u Bašky na trati Hlíny paleolitické sídliště?
(Pozn.: Jedná se o pracovní text publikovaný na webu zejména za účelem získání informací o Talpově sbírce.)
V roce 1949 vydal tehdejší Okresní národní výbor v Místku útlou publikaci Z pravěku frýdecko-místeckého kraje. Jednalo se o otisk stejnojmenného článku ze Sborníku Přírodovědecké společnosti v Ostravě, ročník IX. Jeho autor František Talpa (nar. 4. 12. 1867 Příbor) v něm popsal objev tábořiště člověka starší doby kamenné na trati Hlíny v Kunčičkách u Bašky. S průzkumem zde započal na podzim roku 1939. V prostoru s největší koncentrací nálezů předpokládal "otevřenou povrchovou stanici diluviálního člověka".
Na situačním plánku (Obr. 1) z Talpovy publikace je lokalita vyznačena hustými čarami. Jde o plochu cca 200 x 180 m nacházející se v západní části Kunčiček u Bašky na jižní straně Místeckého lesa (starší názvy les Rovenka, Rovinka, Rovénky). Lokalita (pozn.: pro přehlednost bude v dalším textu a v popisu ilustrací název "lokalita" používán pro místo s největší koncentrací nálezů, na němž Talpa předpokládal paleolitickou stanici) je na mapě vyznačena červenou barvou (Obr. 2). Nálezy kamenné industrie (Obr. 3), jejíž surovinou byl zejména baltský pazourek z místních ledovcových sedimentů, ale i obsidián, Talpa zařadil do kultury aurignacienu. Všiml si "úpadku výrobní techniky" v opracování artefaktů jenom po jedné straně a neúplném odstraňování kůry pazourků, což podle něj je "úkazem pozdní doby mousteriénské".
Lokalitu na trati Hlíny Talpa považoval pro pobyt pravěkého člověka za výhodnou z řady důvodů. Její sklon k jihu poskytoval chráněnou polohu, v blízkosti byly zdroje vody a přímo na místě hojnost materiálové suroviny. Rovněž suchá písčitá půda se hodila pro tábořiště.
Průzkum lokality a jejího okolí Talpa prováděl především povrchovým sběrem na zoraných polích, po dešti a za jasného dne. Velké množství nálezů zdůvodňoval dlouhou existencí paleolitického sídliště na takovém mimořádně výhodném místě.
Kromě výše uvedených publikací byly nálezy z Kunčiček u Bašky veřejnosti představeny na dvou výstavách v Národním domě v Místku (19. - 21. června 1946 a 20. - 26. dubna 1947). V Kunčičkách u Bašky a v Palkovicích se v roce 1947 uskutečnily veřejné přednášky s ukázkami archeologických nálezů. Z publikace vydané v roce 1949 je zřejmé, že autor zamýšlel v publikování svých archeologických výzkumů pokračovat. K tomu se ale již zřejmě nedostal. Žádné jeho další publikované práce o lokalitě Hlíny v Kunčičkách u Bašky se nepodařilo nalézt.
Na informačním portále města Příbor je František Talpa uváděn jako osobnost města. Byl odborným učitelem na měšťanské škole v Příboře, ředitelem měšťanské školy v Kopřivnici a vyučoval také na škole v Místku. Aktivně se účastnil spolkového života. Je čestným občanem Frýdku-Místku. Zabýval se především botanikou a geologií. Své sbírky věnoval Vysoké škole báňské a muzeím v Příboře a v Místku.
Podle vyjádření Geologického pavilonu prof. Pošepného, VŠB - Technická univerzita Ostrava nejsou ve sbírkách vedeny žádné předměty od Františka Talpy. Z Muzea v Příboře odpověděli, že od Františka Talpy mají různé předměty, avšak žádné ve sbírkách archeologických a geologických. Stejná odpověď přišla z Muzea Novojičínska. Rovněž Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku nemá nic z Talpových archeologických nálezů či jeho geologických sbírek. Dá se tedy vycházet pouze z kreseb a popisu nálezů v Talpově publikaci. Nelze se vyhnout konstatování, že pokud by objevitel lokality zůstal u pouhého shromažďování nálezů a následně je - spoléhaje se, že o ně bude "dobře postaráno" - věnoval různým institucím, nic z jeho práce by se nedochovalo. Pouze publikováním uchoval výsledky své práce pro budoucnost.
Dne 5. 6. 1953 František Talpa v Metylovicích umírá. Bezprostředně poté se jeho archeologické nálezy posuzují z geologického hlediska. V článku Pleistocén v oblasti Místku od Zdeňka Říhy (Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, roč. XIV-1953-3/4) je Talpovo zařazení nálezů z tratě Hlíny v Kunčičkách u Bašky do "paleolitu, a to do mousterienské až aurignacienské (lesní) fáze" označeno za správné. Je ale zpochybňována existence paleolitického sídliště na lokalitě trať Hlíny v Kunčičkách u Bašky. Podle Říhy sem byl nalezený materiál spláchnut povrchovými vodami. Archeologické nálezy tak nemohou být "přímým svědectvím o sídlišti Homo primigenius na této lokalitě", uzavírá Říha svou úvahu se závěrem, že artefakty byly přemístěny spolu s "fluvioglaciálním materiálem".
Můžeme odhlédnout od z dnešního pohledu zvláštní terminologie a způsobu vyjadřování. Pro upřesnění však nutno uvést, že Talpa sice o možné souvislosti nálezů s mousteriénem ve své práci psal, nicméně v jejím závěrečném anglickém shrnutí je řadí do aurignacienu. Tím se však autor tohoto příspěvku nebude zabývat. Předmětem bude úvaha, zda Talpa objevil archeologickou lokalitu v Kunčičkách u Bašky na trati Hlíny - paleolitické sídliště na místě svých nálezů, nebo zda šlo o nálezy artefaktů, které se na lokalitu dostaly odjinud, kupř. s tekoucí vodou. Odpověď na tuto otázku mohou dát z hlediska geomorfologie předpokládané účinky pleistocenních zalednění.
Talpa si byl této problematiky zřejmě vědom a popisem naleziště chtěl prokázat, že paleolitické sídliště se nachází na místě nálezů. Lokalita se rozprostírá na oblém hřbetě, jehož nejvyšší bod na severním okraji lokality je 341 m n. m. (Talpa uvádí výšku 335 m n. m., což platí pro střed lokality) a nejnižší na jižním okraji lokality 330 m n. m. Tento hřbet táhnoucí se zhruba ve směru od severu k jihu odděluje Ostravici od jejího přítoku Olešné, která se do Ostravice vlévá až u Paskova. Na trati Hlíny v Kunčičkách u Bašky směrem na západ a jihozápad terén klesá do údolí potoka Hranečníku a následně do údolí Olešné (Obr. 4, 5, 6). Směrem k východu se terén svažuje do údolí Ostravice, klesání je zpočátku pozvolné a je nejlépe patrné při pohledu na lokalitu od východu směrem k západu (Obr.7). Od okraje Místeckého lesa směrem k jihu se lokalita mírně svažuje (Obr. 8).
Nejvyšší místo v Místeckém lese cca 400 m na sever od severního okraje lokality má 345 m n. m. Výškový rozdíl proti nejvyššímu místu lokality jsou 4 metry. Voda z Místeckého lesa odtéká k severu, tedy opačným směrem než je lokalita na trati Hlíny. Vyvýšeným hřbetem lokality ani v její bezprostřední blízkosti neprocházejí žádné vodní toky. Na geologické mapě, mapový list 25-21, přiblížení 5 x 5 km (Obr. 9) je lokalita označena bílou barvou na světle červené ploše (pleistocén, písčité tilly bazální morény). V Místeckém lese představuje světle žlutá barva deluviální písčitohlinité sedimenty (holocén) a tmavě žlutá sprašové hlíny (pleistocén) . Sprašové pokryvy ukládané větry za bouří naposled v době würmského (viselského) zalednění se na lokalitě v důsledku erosivní činnosti dešťů nezachovaly. O intenzitě sprašových bouří a mocnosti sprašových pokryvů v blízkém okolí svědčí dochované sprašové hlíny na severním svahu Prašivé ve výšce 742 m n. m. (9 km východně od Kunčiček u Bašky) a někdejší těžba spraše jako cihlářské hlíny asi jeden kilometr severně od tratě Hlíny (tzv. Skatulův hliník).
Hlíny v Kunčičkách u Bašky leží na rozvodním hřbetu mezi Ostravicí a Olešnou. Na tomto vyvýšeném místě v podhůří Beskyd se zachovaly uloženiny mindelského (elsterského) zalednění před cca 430 000 - 500 000 lety. Ledovcové sedimenty mindelského zalednění na Hlínách tvoří glacilakustrinní písky¹ s proměnlivou štěrkovou příměsí o mocnosti do 5 metrů. V podloží je vápnitá souvková hlína² v mocnosti do cca 10 metrů tmavě šedého až černošedého zabarvení.³ Plošný rozsah souvkové hlíny mindelského (elsterského) zalednění je větší než podložní písky tohoto zalednění. Na okrajích souvková hlína leží na horninách skalního podkladu.
K významnějšímu splavení materiálu na lokalitu a změnám vodních toků mohlo naposledy dojít v rozmezí 230 000 - 290 000 let před přítomností během doby ledové risské (sálské) v důsledku působení ledovců a také mohutných soliflukčních pochodů v oblasti Moravskoslezských Beskyd, kde se kromě působení kontinentálního zalednění musí počítat i se zaledněním horským. Hranice maximálního rozsahu zalednění se ve směru na jih (podél Ostravice) nachází cca 10 km od lokality. Ve směru na jihozápad je tato hranice od lokality cca 1 km. Je pozoruhodné, že takřka až na samém konci maximálního zalednění se ve výškách nad 330 m n. m. nacházejí četné bludné balvany, a to dokonce o váze 2 tun. Z toho je zřejmé, jaké síly působí v dobách zalednění.
Vrcholy Beskyd mohly být sníženy o desítky metrů. Půdotok snášel do údolí zvětralé horniny, vytvářely se říční nánosy a přehrazovala koryta vodních toků. K tomu mohlo dojít v době risského (sálského) zalednění. To vše jsou data značně vzdálená od doby, do níž lze řadit existenci paleolitického sídliště na trati Hlíny v Kunčičkách u Bašky. V průběhu poslední velké doby ledové würmské (viselské), tedy v době existence předpokládaného paleolitického sídliště, zde již nemohlo dojít k přesunům ledovcových sedimentů, s nimiž by se odjinud na lokalitu dostaly artefakty. Pro tento závěr svědčí také z hlediska výskytu ledovcových sedimentů extrémní nadmořská výška lokality na trati Hlíny (330 - 341 m n. m.), neboť bylo zjištěno, že v Podbeskydské pahorkatině morénový relikt ve výšce nad 300 m n. m. nemá přímou stratigrafickou návaznost na sedimenty uložené v pánvi.
V neposlední řadě nutno vzít do úvahy Talpou zdůrazňovanou velkou koncentraci nálezů na lokalitě, která činí úvahu o splavení nálezů vodou nepravděpodobnou. Artefakty transportované na druhotné stanoviště by musely být roztroušeny na větší ploše. Lze tedy dojít k závěru, že Talpovy nálezy učiněné na lokalitě pocházejí přímo z lokality a nebyly na ni přemístěnyPři návštěvě lokality dne 8. listopadu 2018 probíhala na sousedním poli (směrem na východ) hluboká orba (Obr. 10). Ve vzdálenosti cca 50 metrů od východní strany lokality přes cestu vedoucí od rozcestí na Hodoňovice byly na okraji pole v oraništi ve výšce 338 m n. m. nalezeny mezi beskydskými pískovci typické souvky z nordických hornin (Obr. 11), zejména načervenalé granity, mezi nimi baltské pazourky. Baltský křídový pazourek (Obr. 12) s částečně zachovalou kůrou, jehož tvar nejspíše vznikl přirozeným způsobem, je ukázkou lokální kamenné suroviny, jaká se na místě nachází v ledovcových sedimentech. Přímo z lokality pochází malá hrudka červeného barviva (Obr. 13). Jedná se nejspíše o směs prášku z rozdrceného krevele (hematitu) a pojiva (jíl, tuk?). Na Mohsově stupnici má tvrdost 1. Hustota je cca 2,4. Hrudka je částečně pokryta tenkou vápennou vrstvou s drobnými krystaly kalcitu (Obr. 14), což lze vysvětlit někdejšími vápnitými sprašovými pokryvy na lokalitě. Jedná se o ojedinělý starší nález získaný od pana A. K. z Kunčiček u Bašky. Vzhledem k uvedeným fyzikálním vlastnostem (tvrdost, hustota) a složení (podíl krevele cca 20 % objemu) je přirozený vznik hrudky nepravděpodobný, avšak zcela jej vyloučit nelze.
Na trati Hlíny v Kunčičkách u Bašky jsou obdělávaná pole na východ od lokality popisované Fr. Talpou. Podle vyjádření místních obyvatel byla dříve tato lokalita obdělávána, avšak v současné době se využívá jako pastvina. Nedá se tudíž očekávat, že by se na lokalitě, kde podle Talpy bylo paleolitické sídliště, v dohledné době prováděla orba. Vypovídací hodnota kreseb několika artefaktů v Talpově publikaci není velká a jeho nálezy se do dnešní doby nedochovaly. Podle dokumentu vyhotoveného ředitelem Lašského muzea ve Frýdku (dnes Muzeum Beskyd) Jožou Vochalou byly Talpovy archeologické sbírky odvezeny do místeckého oddělení muzea v květnu roku 1953. Je možné, že po připomenutí těchto 80 let starých výzkumů se někde přece jen ztracená sbírka "objeví". Otázku existence paleolitického sídliště na trati Hlíny v Kunčičkách u Bašky nelze pokládat za uzavřenou.
Osobnost Františka Talpy je v současnosti v archeologii takřka neznámá. Pro její přiblížení několik vět z projevu ředitele Lašského muzea ve Frýdku Joži Vochaly na pohřbu Františka Talpy dne 8. června 1953:
"...věda není jen vynálezem učenců, i lidé s menším školním vzděláním
se mohou na ní podíleti, jestliže ovšem vynikají duševní bystrostí a jestliže
si v praxi života osvojili dostatečné duševní fondy. A mezi takové schopné
tvůrčí osobnosti, které se propracovaly na výši vědeckého pracovníka, náležel i
náš ředitel místecké měšťanské školy František Talpa, kterého nejen naše Lašské
muzeum, ale i odborné kruhy archeologie československé považovaly za vědeckého
pracovníka. Okolo Lašského muzea, jako kolem každého muzea, shromáždil se
zástup vlastivědných pracovníků, z nichž řediteli Františku Talpovi
v rámci výzkumu přírody připadly úkoly z oboru pravěké archeologie.
Stýkal se s archeologickými odborníky a osvojil si během let mnoho
vědomostí a zkušeností, na základě nichž podnikal po celou řadu let průzkum
přírody celého našeho Místecka, Frýdecka a Příborska. Výsledkem jeho
dlouholetého vědeckého průzkumu bylo zjištění, že náš kraj v povodí řeky
Ostravice, Olešné a Lubiny není mladého, nýbrž velmi starého lidského osídlení,
že tu na mírných vyvýšeninách u Staříče, nad Sviadnovem a Místkem, nad
Hodoňovicemi a Palkovicemi žil člověk před mnoha tisíci léty. Byly to objevy
vědeckého rázu, které byly prověřeny povolanými odborníky, jež jeho údaje
prohlásili za správné a doložené."
Lokalita na trati Hlíny v Kunčičkách u Bašky je pozoruhodná z mnoha důvodů: výskytem pazourkové suroviny ve značné nadmořské výšce a typickým vzhledem krajiny utvářené pleistocenními glaciály. Její mimořádnost spočívající v uchování vysoce položených reliktních ledovcových sedimentů v blízkosti hranice maximálního zalednění umožňuje představit si procesy, k nimž zde docházelo při zaledněních. Svůj význam jistě má také připomenutí dnes již takřka zapomenuté osobnosti Františka Talpy a snad i malé zamyšlení - nad pomíjivostí materiálních věcí a přetrváváním toho, co bylo napsáno.
Poznámky:
¹ Ledovcové sedimenty ukládané v době postupu nebo ústupu ledovce v jezerních pánvích před ledovcovým čelem (na Ostravsku a v oderské části Moravské brány představují glacilakustrinní písky, varvové písky, páskované jíly - varvy a glacilakustrinní jíly).
² Ledovcové sedimenty (používá se pro ně mezinárodně zavedený název till), které jsou transportované ledovcem a při tání ledovce jsou - bez vytřídění vodou - ukládány přímo na jeho bázi.
³ Toto zabarvení je charakteristické pro souvkové hlíny mindelského (elsterského) zalednění, zatímco souvkové hlíny mladšího zalednění risského (sálského) jsou žlutohnědé. Souvkové hlíny jednotlivých zalednění se liší také svým petrografickým složením. Do jisté míry lze zabarvení a složení souvkových hlín považovat za vůdčí znak pro jejich stratigrafické zařazení.
Zdroje:
TALPA, J. 1949: Z pravěku frýdecko-místeckého kraje, ONV, Místek (vyšlo jako přetisk článku Fr. Talpy ze Sborníku Přírodovědecké společnosti v Ostravě, roč. IX, 1936-1946, Ostrava 1948).
VOCHALA, J. 1953: Projev nad rakví
zemřelého ředitele školy Františka Talpy dne 8.
června 1953 o 14 hod. odpolední na náměstí v Místku za Lašské
muzeum (z archivu p. Ing. Ivana Talpy, CSc.).
ŘÍHA, Z. 1953: Pleistocén v oblasti Místku, in Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, XIV-1953-3/4 (303-305).
MACOUN, J. a kol. 1965: Kvartér Ostravska a Moravské brány, Nakladatelství Československé akademie věd. Praha.
MACOUN, J. 1980: Paleografický a stratigrafický vývoj Opavské pahorkatiny v pleistocénu. Čas. Slez. Muz. (Opava), Sér. A, 29, 113 - 132, 193 - 222. Opava.
MENČÍK, E. et al. 1983: Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny, ČSAV, Praha.
KROUTILÍK, V. 2018: Úvahy o geomorfologii Ostravska v souvislosti s působením zásahů kontinentálních ledovců ve čtvrtohorách, publikováno na www.souvky.estranky.cz
www.mapy.cz